Našimi profesionály a džentlemeny jsou čtverce (k nimž se řadím i já) a pětistranné útvary, nebo-li pětiúhelníky.
Nad nimi stojí šlechta, kterou dělíme do několika tříd – nejnižší třídu tvoří šestistrané útvary, nebo-li šestiúhelníky, a jak se zvětšuje počet jejich stran, můžou dosáhnout až váženého titulu mnohoúhelný, nebo také vícestranný. Jakmile začne být počet stran neúnosný a samotné strany příliš malé, nelze daný útvar rozlišit od kruhu, jenž spadá do kulatého, nebo-li kněžského stavu, což je nejvyšší třída ze všech.
Zákon přírody káže, že syn by měl mít o jednu stranu více než jeho otec, aby každá generace poskočila (zpravidla) o jeden stupeň nahoru v geometrickém žebříčku. Synem čtverce je tudíž pětiúhelník; synem pětiúhelníku je šestiúhelník atd.
Toto pravidlo ale neplatí vždy pro obchodníky, ještě méně pro vojáky a dělníky; ti si ve skutečnosti stěží zaslouží označení lidské útvary, protože nemají všechny své strany stejně dlouhé. Pro ně tedy zákon přírody neplatí – syn rovnoramenného trojúhleníku (tj. trojúhelníku se dvěma shodnými stranami) zústává rovnoramenným trojúhelníkem. Naději však neztrácí ani rovnoramenný trojúhelník a stále doufá, že jeho potomci se konečně odrazí od své základny…
Velmi zřídka – ve srovnání s množstvím narozeným rovnoramenných trojúhelníků – se rodičům, kteří jsou rovnoramenný trojúhelníky, narodí pravý a nefalšovaný rovnostranný trojúhelník. "Proč by někdo potřeboval důkaz, že je rovnostranným trojúhelníkem?" mohl by se ptát mimozemský kritik a dodat: "Není náhodou narození čtverce přirozeným důkazem, že jeho otec má všechny strany stejně dlouhé?" Já bych mu odpověděl, že žádná dáma jakéhokoliv postavení si nevezme pochybný trojúhelník. Občas se stává, že čtvercové potomstvo vzejde z lehce nepravidelného trojúhelníku, ale téměř vždy se tato nepravidelnost první generace projeví u třetí generace, která obvykle selže při snaze o dosažení pětiúhelné třídy, nebo se dokonce vrátí k trojúhelníkům. Takový geometrický pokrok totiž vyžaduje od jeho předků nejen několik smíšených manželství, ale také dlouhodobé procvičování skromnosti a sebeovládání těchto nastávajících rodičů rovnostranného potomka. Rovněž nesmíme zapomínat na neustálý rozvoj intelektu rovnoramenných trojúhelníků po mnoho generací.
Narození rovnostranného potomka rovnoramenných trojúhelníkům je v naší zemi důvodem k oslavám po mnoho let. Pokud důkladné přezkoumání takového novorozence prokáže jeho pravidelnost, je po slavnostním obřadu přijat do třídy rovnostranných trojúhelníků. Tohoto potomoka okamžitě odeberou stále hrdým, avšak zarmouceným, rodičům a přidělí ho do rodiny bezdětných rovnostraných trojúhelníků. Jeho noví rodiče jsou vázání přísahou nikdy mu nedovolit navštívit svůj rodný domov a když už, tak jen za účelem, aby zjistil něco o svých rodinných vztazích, a to všechny z obavy, aby se tento čerstvě vyspělý organismus nesnížil na svou dědičnou úroveň vinou neúmyslného napodobování.
Zákon o odškodnění je tak obdivuhodný. A také se jedná o vynikající důkaz skvělého stavu, a dokonce si troufnu tvrdit – božského původu aristokratické společnosti našeho milovaného Flatlandu. Jelikož zákon přírody v rozumné míře platí, mnohoúhelníky a kruhy téměř vždy potlačí vzporu v samotném zárodku, přičemž využívají bezmezného potenciálu lidské mysli…
Ubohá chátra rovnoramenných trojúhelníků bez vedení a plánu, je posléze bez odporu poražena malou skupinkou svých bratří, kterým za tyto služby platí hlavní kruh; nebo ještě častěji mezi nimi kulatá třída rozdmýchává žárlivost a vnitřní nepokoje, které vedou k vzájemným válkám a smrtím úhly jiných. V naší kronice evidujeme přinejmenším 120 takových povstání, pokud nepočítáme 235 menších střetnutí, a všechny skončily takto.